„Hitler je ztělesněním zla, samozřejmě ne tím jediným. Ale lidé potřebují figuru, kterou si umějí představit, aby si neštěstí, které je stíhá, uměli zařadit. Hitler převzal v sekularizovaném světě tuto roli. Co lidé považují za odporné, hnusné, nelidské, zavrženíhodné, projektují do postavy Hitlera … Proto má Hitler před sebou ještě dlouhou kariéru,“ říká historik a vydavatel Joachim Fest v knize Současnost minulosti.
Má ji ovšem před sebou i z jiného důvodu: coby génius zla bude vždy silně působit na lidi, jejichž hodnoty nejsou založeny na správných principech.
… cely život se (Fest) pokoušel porozumět, jak se nacionální socialismus mohl zrodit a jaké má vlastně kořeny. V knize se nakonec přiznává, že odpověď nikdy nenašel. Přesto v závěru rozhovoru nabízí alespoň náznak vysvětlení, když říká, že klíč k uchopení moci nacistů měli v rukou lidé, jako byl třeba Albert Speer. Vzdělaný, solidní a ambiciózní architekt, který nikdy neměl pocit viny, protože vůbec nevěděl, co vina je. V takových lidech bez hodnot a skrupulí spatřuje Fest největší nebezpečí pro každou společnost.
Lidé jako Speer se „neptají“ jestli ten, kdo jim dává možnost realizovat jejich cíle drží svoji moc legitimně, jejich úvaha končí u legálnosti („Projde mi to?“) (rozdíl legitimita vs. legalita např. zde). Albert Speer ovšem hodnoty samozřejmě měl: chtěl budovat skvělé, krásné stavby, které budou oslavou lidského ducha. Bohužel vše bylo v protikladu k základním principům: zejména k principu liských práv, na nichž jsou založeny moderní demokracie. (viz. Deklarace nezávislosti USA: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí.")
O rozdílu mezi hodnotami a principy píše nejlépe Covey:
Zatímco praktické postupy jsou situačně specifické, principy jsou hluboké základní pravdy, které mají univerzální platnost. Platí stejně pro jednotlivce, manžele, rodiny jako pro soukromé a veřejné organizace jakéhokoliv druhu. Jsou-li tyto pravdy osvojeny jako návyky, dávají lidem schopnost vytvářet mnoho rozmanitých praktických postupů pro řešení různých situací. Principy nejsou hodnoty. Banda zlodějů se může dělit o hodnoty, přitom však narušují základní principy, o kterých hovoříme. Principy jsou území, hodnoty jsou mapy. Ctíme-li správné principy, máme pravdu – tj. znalost věcí, jaké jsou.
Principy jsou vodítka pro chování lidí, která mají trvalou, neměnnou hodnotu. Jsou fundamentální. Jsou nesporné, protože nepotřebují důkazy. Jeden ze způsobů, jak rychle pochopit nesporný charakter principů, je představit si absurdnost žít úspěšný a spokojený život založený na opaku principů. Pochybuji, že by někdo mohl vážně považovat nepoctivost, klam, podlost, příživnictví, lhostejnost nebo degeneraci za solidní základ trvalého štěstí a úspěchu. Je možné se přít o to, jak tyto principy definovat, jak se projevují nebo jak si je lze osvojit. Zdá se však, že víra v jejich existenci je vrozená.
Čím více jsou naše mapy neboli paradigmata v souladu s těmito principy neboli přírodními zákony, tím budou přesnější a funkčnější. Správné mapy budou mít nekonečně větší vliv na naši vlastní výkonnost a účinnost našich vztahů s jinými lidmi než sebevětší snaha o změnu našich postojů a chování.
Žádné komentáře:
Okomentovat