sobota 13. srpna 2005

„Vždyť je to jasné, copak to nevidí?“

Mezi spisovateli se traduje jedno velice staré úsloví: „Problémy s formulací věty vždy vypovídají o neujasněném myšlení. Nikoli větu, ale myšlenku, která je jejím základem, je potřeba nejprve uspořádat a projasnit.“ Píšeme-li, usilujeme o komunikaci se sebou samými. Nejasná věta se vymyká naší schopnosti porozumět. Práce na formulaci věty, tj. na tom, co se obvykle považuje za komunikaci, nemůže problém vyřešit. Musíme nejdříve propracovat své vlastní pojmy, abychom byli schopni rozumět tomu, co se pokoušíme vyslovit – a teprve potom můžeme větu napsat.
Usilujeme-li o komunikaci a to prostřednictvím jakéhokoli média, naše první otázka musí znít: „Je tato komunikace směrována do rámce a rozsahu příjemcova vnímání? Dokáže ji přijmout?“
„Rozsah vnímání“ je fakticky fyziologické povahy a většinou (i když ne zcela) je dán fyzickými omezeními lidského těla. Když však hovoříme o komunikaci, nejdůležitější omezujícími faktory vnímání jsou obvykle spíše kulturní a emocionální než fyzické povahy. To, že fanatiky nelze přesvědčit racionálními argumenty, víme již celá tisíciletí.
Dnes již začínáme chápat, že nám nescházejí „argumenty“. Fanatikové nejsou schopni přijmout komunikaci, která míří mimo rámec jejich emocí. Aby to dokázali, museli by nejdříve změnit své emoce. Jinými slovy, nikdo není opravdu „v kontaktu se skutečností“, pokud tím míníme úplnou otevřenost vůči očividným důkazům a průkazným faktům. Rozdíl mezi duševním zdravím a paranoiou nespočívá ve schopnosti vnímat, ale ve schopnosti učit se, tj. ve schopnosti měnit své emoce na základě zkušenosti.

Zdroj: Peter F. Drucker: „Od informací ke komunikaci“, otištěno v "Fungující společnost", původně psáno jako příspěvek pro konferenci International Academy of Management, 1969)

Co k tomu říká Stephen Covey:

Každý z nás má sklon domnívat se, že je objektivní, že věci jsou takové, jaké je vidí. Není to však pravda. Nevidíme svět takový, jaký je, ale jakými jsme my, jak jsme podmíněni ho vidět. Když popisujeme slovy, co vidíme, ve skutečnosti popisujeme sebe, své vjemy, svá paradigmata. Jestliže jiní lidé s námi nesouhlasí, okamžitě si pomyslíme, že s nimi něco není v pořádku. Jak nám však dokázala demonstrace, upřímní lidé s jasnou hlavou vidí věci různě, protože každý se dívá před jedinečné brýle svých zkušeností.

Neznamená to však, že neexistují fakta. V naší demonstraci se dva jednotlivci, na počátku ovlivnění různými obrázky, dívali na třetí obrázek společně. Dívají se nyní na stejná fakta – na černé čáry a bílá místa – a oba si to uvědomují. Avšak interpretace těchto fakt představuje jejich předchozí zkušenosti a fakta oddělená od jejich interpretace nemají žádný význam.

Čím více si uvědomujeme svá základní paradigmata, mapy nebo domněnky a míru svého ovlivnění předchozími zkušenostmi, tím větší odpovědnost můžeme převzít za tato paradigmata, zkoumat je, ověřovat je na skutečnosti, naslouchat druhým a být otevření vůči jejich vjemům a tak získat širší obraz a mnohem objektivnější pohled.

Zdroj: Stephen R. Covey: "7 návyků vůdčích osobností pro úspěšný a harmonický život"

Žádné komentáře: