- autorem je Peter F. Drucker, managerský guru of gurus. Jak sám autor uvádí v předmluvě ke knize „Fungující společnost“: „… management ovšem nebyl ani první, ani tou nejvýznamější oblastí mého vážného zájmu. K zájmu o management mě totiž přivedlo teprve studium problematiky společenství a společnosti“.
- ukázka je z předmluvy k novému vydání „The End of Economic Man“ z roku 1969, samotný TEoEM vyšel poprvé ve Velké Británii na konci roku 1938.
"Avšak,“ bude protestovat dnešní čtenář, „byl tu Churchill.“
Jistě, to, že se objevil Churchill jako vůdce v boji Evropy proti zlovolným silám totalitarismu, byla událost zásadního významu. Byla to, abych užil Churchillovy věty, „stěžej osudu“. Dnešní čtenář bude pravděpodobně Churchillův význam spíše podceňovat. Dokud se, po Dunkirku a pádu Francie, Churchill neujal role vůdce všech svobodných národů, Hitler postupoval se zdánlivou neomylností. Když se objevil Churchill, Hitler byl navždy „vyřízen“ a nikdy se mu již znovu nevrátil smysl pro přesné načasování, nevrátila se mu jeho záhadná schopnost předvídat každý, i ten nejmenší protivníkův krok. Z mazaného počtáře třicátých let se stal divoký a nekontrolovaný hazardér let čtyřicátých. Dnes, třicet let po těchto událostech, je opravdu nesnadné si uvědomit, že bez Churchilla by se Spojené státy snadno mohly smířit s nacistickým panstvím v Evropě a v dosud z větší části nedotčených koloniálních říších evropských velmocí. Skutečně dokonce ani Rusko by bývalo nemuselo odolat nacistickým vetřelcům, nebýt Churchilla, který o rok dříve zlomil čaromoc nacistů. Churchill poskytl přesně to, co Evropa potřebovala: morální autoritu, víru v hodnoty a přesvědčení o správnosti racionálního jednání.
Ale toto je pohled zpět. V knize The End of Economic Man se Churchill objevil a hovoří se v ní o něm s velkým respektem. Když dnes čtu, co jsem tehdy psal, mám opravdu podezření, zda jsem tehdy tajně nedoufal, že se Winston Churchill skutečně chopí vedoucí role. Nikdy jsem také nepodléhal kouzlu „náhražkových“ vůdců, jako byl maršál Pétain, k němuž velice mnoho dobře informovaných současníků – například dost velké množství lidí Rooseveltova okolí ve Washingtonu – vzhlíželo jako k osvoboditeli. Avšak v roce 1939 byl Churchill typickým člověkem, kterému již utekly všechny příležitosti: bezmocným starým mužem, jemuž se rychle blížila sedmdesátka; jasnozřivým prorokem, který své posluchače nudí, přestože (nebo snad protože) jeho řečnický projev je tolik naplněn vášní; člověkem, jenž v úřadě dvakrát neuspěl a prokázal, že na něj nestačí, přestože jeho působení v opozici bylo velkolepé…
… Churchillův nástup v roce 1940, déle než rok po prvním vydání této knihy, byl znovupotvrzením základních morálních a politických hodnot, za něž jsem se knihou The End of Economic Man modlil a v něž jsem doufal. Ale jediné, co mohl člověk v roce 1939 dělat, bylo modlit se a doufat. Realitou byla absence vůdčích osobností, absence přesvědčivosti, absence mužů hájících hodnoty a princip.
zdroj: Peter F. Drucker: „Fungující společnost“, Management Press 2004
podtitul „Vybrané eseje o společenství, společnosti a společenském systému“
kapitola „Návrat běsů, předmluva k novému vydání knihy The End of Economic Man, 1969“, str. 49
