Václav Havel a reality show

Zajímavé postřehy Václava Havla k reality show, z rozhovoru který s ním vedla Jana Machalická pro Lidové Noviny. Zajímavé neznamená, že s nimi souhlasím, ale Havlovy zkušenosti, znalosti a pevné morální postoje činí jeho názory kvalitním materiálem k přemýšlení.

LN Do Česka právě dorazily reality show, vysílají je obě komerční televize. Jste tím pobaven, nebo pobouřen?
VH: Především to nemohu stále sledovat, protože to běží pořád, ale když mám trochu času, dívám se - to doznávám. A mám z toho velmi smíšené pocity. Já bych to jednorázově neodsoudil, ale zároveň v tom vidím něco strašně podezřelého. Zažil jsem život v izolaci nebo v kolektivu, který jsem si nevybral. Byl to život mnohem drsnější než v nějakých vilách, netrval dny, ale roky, a vím, co to s lidmi dělá, jak se mění a jak se v nich probouzejí naprosto nepravděpodobné zášti a nenávisti. Něco jiného je izolace studijní; existují mnoho let univerzity, které se tím zabývají. Schválně izolují studenty jako vězně a dozorce a studují, jak tato situace ovlivňuje psychiku, a co v ní probouzí. Mimo jiné: jeden důležitý myslitel a experimentátor z této oblasti Philip Zimbardo dostane letos cenu Vize 97. Dělat ale toto všechno jenom kvůli sledovanosti a zisku, poštvávat lidi, aby si šli na nervy, to je podle mne nemravné. A k tomu ještě to příšerné dojímání - někdo dvacet dní nevidí svou ženu, a pak před televizí půl hodiny demonstruje, jak ji miluje a líbe ji na ucho - ve mně to budí velké podezření. Celé to je takové divné, nepříjemné, lezou po mně slimáci, když to vidím. Nutno říct, že na Primě je to lepší než na Nově, kde není nic rozumět, jen občas člověk zaslechne sprosté slovo. Na druhé straně velikým tématem k zamyšlení je šílená přitažlivost těchto programů.

LN Je to rafinovaný formát.
VH: To nevím, ale je strašně zvláštní, jak to každý sleduje, včetně intelektuálů, kteří se tomu posmívají, ale nepřepnou to. Co je na tom tak přitažlivé?

LN Ta strašidelná blbost...
VH: Dobře, ale čím to je, že je blbost tak hrozně přitažlivá, to jsme tedy všichni mnohem blbější než si myslíme?

LN Fascinující je primitivnost soutěžících, jejich hodnotové žebříčky zahrnují záležitosti první signální soustavy.
VH: Oni jsou k tomu ale těmi televizemi dohnáni. Mě strašně pobuřuje, že jim zakazují číst knihy a přitom mají k dispozici neomezené množství alkoholu, to znamená, že z nich předem dělají flamendry. Nesmějí mluvit o politice, takže jim nakonec nezbude než mluvit jen o sexu, televize je do toho tlačí. Dokážu pochopit někoho, kdo potřebuje hodně peněz a rozhodne se tam jít. Proč ale nesmí číst? Zřejmě proto, aby ho četba neodváděla od rostoucího vzteku, který dělá ten pořad atraktivní. Ti lidé se tam nesmějí zajímat o stav světa. Pouze o to, kdo jde komu na nervy a kdo chce s kým zalézt pod peřinu. A to vše kvůli zisku televize. Nejsem tím osobně rozhořčen. Jenom chladnokrevně konstatuji, že je to nemorální.

LN Jsme tedy úpadková společnost, když nás takové záležitosti vzrušují?
VH: Kdo my? To je stav celého euroamerického civilizačního okruhu, ty jiné okruhy mají ještě větší a jiná trápení. V civilizačním vývoji je cosi nebezpečného, varovného a člověk si klade otázku, zda musí dojít k několika katastrofám, aby se lidstvo vzpamatovalo, či co se musí stát - o tom existují knihovny analýz. Rozhodně bych neřekl, že ve sledování těchto pořadů na Primě a na Nově spočívá zrůdnost českého národa - to je celosvětový fenomén.

celý rozhovor: „Václav Havel: Vadí mi to příšerné dojímání“, LN 17. září 2005