Martin Hála: „Kde se stala chyba?“, Respekt 2004/05, strana 18
- recence knihy Bernarda Lewise: „What Went Wrong? Western Impact and Middle Eastern Response“, Oxford University Press 2002.
Bernard Lewis se ptá, jaké jsou příčiny stupňujícího se muslimského fundamentalismu. Symbolem jsou USA, Izrael a následně všichni, kteří jim pomáhají.
Muslimský fundamentalismus je podle něj reakcí na civilizační úpadek islámu. Až do konce 17. století byl islámský svět v mocenské a kulturní ofenzivě vůči křesťanské Evropě (Španělsko, Sicílie, Rusko, Istambul, obléhání Vídně)...
... V 18. a 19. století byl již islámský svět v defenzivě a utrpěl řadu traumatických porážek, z nichž asi nejhorší byl Napoleonův vpád do Egypta (1798). Po první světové válce vyvrcholil mocenský sestup islámu ve složitém systému kolonií, protektorátů a mandátních území, které si ustavily Francie a Anglie na troskách Osmanské říše.
Co vedlo k tomuto dramatickému zvratu v poměru sil? Podle Lewise zaspal islámský svět rychlý rozvoj Evropy v raném novověku. Evropská renesance, reformace a osvícenství prošly v islámském světě téměř bez povšimnutí, větší pozornosti se dostalo až francouzské revoluci, hlavně díky Napoleonově expedici do Egypta. Ve svém hlubokém přesvědčení o vlastní nadřazenosti islám Evropu prakticky až do 18. století ignoroval. Když si Osmanská říše konečně uvědomila, jak hluboce za Západem zaostává, snažila se imitovat jednotlivé prvky evropského rozvoje ve vojenství, hospodářství a diplomacii, nikdy se však neotevřela modernitě jako celku.
Lewis identifikuje několik základních překážek modernity v islámském světě. Jednou z nich je nerovnoprávné postavení žen, které diskvalifikuje celou polovinu lidského potenciálu, navíc tu polovinu, jež má bezprostředně na starosti výchovu další generace. Další překážku shledává v neexistenci odluky církve od státu, nebo obecněji v nedostatku sekularismu, nutného předpokladu moderní občanské společnosti.
Zvláštní a velmi zajímavou kapitolu věnuje Lewis pojetí času a prostoru v islámském světě. Konstatuje, že islámští badatelé byli schopni vyvinout velmi progresivní metody měření času, ty se však zpravidla nikdy neprojevily v běžném životě, kde se čas nadále určoval velmi přibližně, a to i v době, kdy se již ve velkém dovážely hodinové stroje z Evropy. Lewis argumentuje, že moderní společnost předpokládá vysokou míru koordinace mezi jednotlivci a skupinami v čase a prostoru. Např. moderní věda již dávno není záležitostí jednotlivých geniálních badatelů (jichž bylo mezi muslimy vždy dost), ale vysoce koordinovaných výzkumných týmů, často spolupracujících na dálku. Nízká schopnost koordinace v čase a prostoru je podle něj jedním z důvodů, proč islámský svět po obrovském rozmachu v raném středověku zaostal ve vědě nejen za Západem, ale i za zbytkem světa.
Islám a demokracie
Stále zřetelnější zaostávání islámu za Západem vyvolalo postupně dva druhy reakcí. První byla snaha co nejvíce se Západu přiblížit kopírováním západních institucí. Toto úsilí vyznělo podle Lewise převážně naprázdno – namísto moderní sekulární demokracie daly tyto pokusy nakonec vzniknout jen totalitním diktaturám jedné strany po fašistickém či sovětském vzoru. Druhým typem reakce byl naopak návrat k „původnímu“ islámu, který vedl ke vzniku stejně totalitních, tentokrát však teokratických režimů. Podle Lewise se modernizace islámu v jednom případě ale přece jen podařila, a to v Turecku.
Žádné komentáře:
Okomentovat