Američané jsou ochotni a schopni více riskovat a lépe odměňovat mimořádné výkony - včetně mimořádných výkonů v oblasti výzkumu a vývoje. Evropská firemní kultura je konzervativní, raději se spokojí s malým, ale zaručeným ziskem.
Nejde jen o myšlenkový postoj, ale hlavně o podnikové finance. Americké firmy jsou z mnohem větší části financovány primárními emisemi akcií. V Evropě převládá financování pomocí bankovních úvěrů. Například v Německu tvoří bankovní úvěry 83 % kapitálu, zatímco v USA jen 27 %. Podstatný rozdíl: když americká firma nedosáhne zisku, prostě nevyplatí dividendy. Akcionáři sice nemají radost, ale firma může přežít a posléze prosperovat. Když evropská firma nemá na splácení dluhu, buď zkrachuje, anebo se obrátí na stát (a zkrachuje o pár let později). Financování prostřednictvím akciových emisí znamená menší finanční riziko pro firmu - o to více pak lze riskovat v jiných oblastech, například v zavádění technických inovací na trh.
Německé firmy se stěží mohou financovat pomocí akciových emisí, protože jim v tom brání legislativa upravující řízení akciových společností. Spoléhání na bankovní úvěry vytváří úřednickou mentalitu. A právě ona pak v konečném důsledku vede nejen k ekonomické, ale také k intelektuální stagnaci.
celý článek: Pavel Kohout: „Konfucius náš vzor (Proč klesá kvalita evropských univerzit)“, Respekt, 2005/16
Kdybychom to dále rozvinuli: Investor, který financuje rozvoj podniku prostřednictvím nákupu akcií je vždy na výsledku 100% osobně zainteresovaný: zisk je teoreticky neomezeně vysoký, může ale také o všechno přijít. Důsledek: neustálý zájem o „svůj“ podnik, tlak na jeho výkonnost a ziskovost (úměrný velikosti vlastnického podílu).
O bankovním úvěru rozhoduje úředník: „mechanické“ posuzování žádosti: účetní výkonnost firmy, krytí majetkem, pojištění. Jeho osobní motivace je omezená – nesplacený úvěr na mzdě pozná (pokud je systém správně nastaven!), ale ne fatálně (pokud nespolupracuje na kriminálním jednání, samozřejmě). Jeho odměna je předem daná a shora omezená – splacením úvěru – pokud se však bude podniku bude dařit výrazně lépe, jeho odměna bude stále stejná. Úředník se s firmou setká třikrát: když firma žádá o úvěr, když ho splatí a případně když má problémy se splácením – to je ovšem ideální případ, v praxi půjde spíše o tři různé úředníky ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat