Václav Klaus: Nikdo ať se revoluce z mé strany nebojíHN: Mluvil jste o schematickém vnímání a o tom, jak to nebylo. Jak to tedy bylo?
VK: Zásadní tezí pro mě je, že komunistický režim byl reálným společenským systémem, který se skutečně odehrál. Není to nějaký z nebe spadlý meteorit, který sem byl omylem zavát a který způsobil, že se tady děly nějaké úplně neznámé a netušené věci.
Přece my, kteří jsme prožívali komunismus, narodili jsme se do něj a pokoušeli jsme se ho pochopit a neměli jsme analytické otevřené studie o komunismu k dispozici, tak my jsme přece studovali všechny diktátorské totalitní centralizovaně administrované režimy z minulosti, nacházeli jsme mnoho podob z éry, kdy ještě o žádném komunismu nebylo ani slůvka a podobně...
Byli jsme fascinováni knížkou španělského filozofa José Ortegy y Gasseta Vzpoura davů, která byla napsaná před komunismem a koneckonců před fašismem, a mně se zdálo, že čtu strukturálně popsaný náš systém. Pro nás byla přece obrovským studiem společnost éry fašismu.
HN: Vy sám necítíte, že byste podcenil právní aspekty ekonomické transformace?
VK: Určitě jsem jako ministr financí a předseda vlády strávil více času zpracováváním, diskutováním, komentováním zákonů, než že bych se jakoukoliv ekonomickou analýzou pokoušel ovlivnit úrokové sazby nebo měnové kursy.
celý článek
Václav Havel: Z listopadu se můžeme poučit
… V době komunismu většina lidí věřila, že individuální snaha o změnu neměla smysl. Vládci trvali na tom, že komunismus byl výsledkem obecných historických zákonů, proti kterým se nemělo smysl bouřit. Ti, kdo této logice odmítali věřit, byli pro jistotu potrestáni…
….Bohužel myšlení, které stálo v pozadí komunistických diktatur, úplně nezmizelo. I dnes nám někteří politici a tvůrci veřejného mínění tvrdí, že se komunistické diktatury zhroutily vlastně samy od sebe, opět v důsledku jakýchsi "objektivních" zákonitostí. Individuální odpovědnost a činy jsou zlehčovány. Komunismus byl prý jen jednou slepou uličkou západního racionalismu, a tudíž stačilo, abychom si počkali, až dojdeme na konec této uličky. Titíž lidé dnes často věří i v jiné podoby nevyhnutelnosti, jako jsou například objektivní zákony trhu a další "neviditelné ruce", které řídí naše životy. Jelikož v takovém chápaní světa není mnoho místa pro morální činy jedinců, jsou společenští kritici často vysmíváni coby naivní moralisté či elitisté. Možná i proto se patnáct let po pádu komunismu rozmáhá apatie k politice. Demokracie je chápána jen jako poněkud nudný rituál. Obecně se zdá, že západní společnosti prožívají jistou krizi demokratického étosu a aktivního občanství…
…Když jsme v disidentské komunitě snili o demokratické budoucnosti, podlehli jsme mnohým utopickým iluzím. Ale nemýlili jsme se, když jsme tvrdili, že komunismus není jen slepou uličkou západního racionalismu. Byrokratizace, anonymní manipulace a důraz na masovou konformitu v něm sice byly dovedeny k "dokonalosti", ale tytéž jevy nás ohrožují i dnes…
Žádné komentáře:
Okomentovat