Taky nečtu cestopisy :-)

Z rozhovoru Milana Fridricha (mimojiné autor vynikajících fejetonů pro magazín HN "Víkend) se Zuzanou Řezníčkovou (Master Foods, Eurotel, ČSA, Mediatel):

HN: Váš přístup k životu si žádá hodně individualismu a energie. Skutečně vám nevadí samota s tím spojená? Není to póza?
ZŘ: Na židli generálního ředitele zjistíte, že jste sám, a nic s tím nenaděláte. Zvlášť když firma prochází změnami, čas od času někomu dojde dech. Já si to ale nemůžu dovolit. Když vytáhnu bílý prapor, tak všichni znejistí. A tak si slabost dovolím, jen když jsem sama, a sama si také musím najít způsob, jak se dobíjet.

HN: Ačkoliv vypadáte jako solitér, zdá se, že potřebujete úzký tým. A taky jisté porozumění.
ZŘ: Vždy jsem chtěla v týmu lidi v něčem lepší, než jsem já. Věřila jsem si, že jsem dobrá. Neměla jsem strach, že mě překonají, protože jsem věděla, že takový tým pomáhá i mé kariéře. Úspěch je kolektivní věc.

HN: Řekněte mi příklad, kdy jste byla na konci sil a chtěla všeho nechat.
ZŘ: To se mi stalo v aeroliniích. Je to zvláštní podnik. Dospěla jsem k závěru, že nemám šanci věci změnit. Že mě to jen ničí. Bylo to pro mě velmi těžké, ale uvědomila jsem si, že jsem zvyklá na profesionální firmy a státní podnik má pravidla, která některý člověk těžko přijímá.

HN: O co jde?
ZŘ: Ten podnik se hodně bojí změn a je tam v něčem zvláštně zlé prostředí. Nemohou za to ti lidé, kteří tam pracují. Je to spíš systémem, který lidi semele.

HN: Máte sebereflexi. Přišla se zkušenostmi?
ZŘ: Myslím, že sebereflexe mám až moc. Jsem k sobě tvrdá. Každý večer si v hlavě přehrávám den a přemýšlím, co jsem udělala špatně a co dobře. Mám někdy pocit, že jsem nudný patron. Hledám v sobě sebedůvěru, nebo pochybuji. Jsem těžký introvert. V práci to ale maskuji. (smích)

HN: Z čeho vychází vaše samotářství? Jste taková odjakživa?
ZŘ: Možná i z toho, že jsem celý den obklopená lidmi. Nejradši se večer zavřu doma, moc nemluvím, čtu si, poslouchám rádio a přemýšlím. Naliji si skleničku a jsem sama se sebou. To je můj způsob života. Jsem hltač knih. Čtu téměř všechno kromě cestopisů. Hlavně beletrii.

…
HN: Co pro ambiciózní samotářskou manažerku znamená svoboda?
Všechno. Nenávidím, když někdo něco na druhém uzurpuje. Manipuluje ho. Sama to ale někdy dělám. Svobodu potřebuji, ale ne vždy ctím. Jsem skutečně rozporuplný člověk. Ale uvědomuji si své chyby.

celý rozhovor: "Zuzana Řezníčková: Emoce od práce patří", "proč ne?" - life style magazín HN 4/2005

Václav Havel a reality show

Zajímavé postřehy Václava Havla k reality show, z rozhovoru který s ním vedla Jana Machalická pro Lidové Noviny. Zajímavé neznamená, že s nimi souhlasím, ale Havlovy zkušenosti, znalosti a pevné morální postoje činí jeho názory kvalitním materiálem k přemýšlení.

LN Do Česka právě dorazily reality show, vysílají je obě komerční televize. Jste tím pobaven, nebo pobouřen?
VH: Především to nemohu stále sledovat, protože to běží pořád, ale když mám trochu času, dívám se - to doznávám. A mám z toho velmi smíšené pocity. Já bych to jednorázově neodsoudil, ale zároveň v tom vidím něco strašně podezřelého. Zažil jsem život v izolaci nebo v kolektivu, který jsem si nevybral. Byl to život mnohem drsnější než v nějakých vilách, netrval dny, ale roky, a vím, co to s lidmi dělá, jak se mění a jak se v nich probouzejí naprosto nepravděpodobné zášti a nenávisti. Něco jiného je izolace studijní; existují mnoho let univerzity, které se tím zabývají. Schválně izolují studenty jako vězně a dozorce a studují, jak tato situace ovlivňuje psychiku, a co v ní probouzí. Mimo jiné: jeden důležitý myslitel a experimentátor z této oblasti Philip Zimbardo dostane letos cenu Vize 97. Dělat ale toto všechno jenom kvůli sledovanosti a zisku, poštvávat lidi, aby si šli na nervy, to je podle mne nemravné. A k tomu ještě to příšerné dojímání - někdo dvacet dní nevidí svou ženu, a pak před televizí půl hodiny demonstruje, jak ji miluje a líbe ji na ucho - ve mně to budí velké podezření. Celé to je takové divné, nepříjemné, lezou po mně slimáci, když to vidím. Nutno říct, že na Primě je to lepší než na Nově, kde není nic rozumět, jen občas člověk zaslechne sprosté slovo. Na druhé straně velikým tématem k zamyšlení je šílená přitažlivost těchto programů.

LN Je to rafinovaný formát.
VH: To nevím, ale je strašně zvláštní, jak to každý sleduje, včetně intelektuálů, kteří se tomu posmívají, ale nepřepnou to. Co je na tom tak přitažlivé?

LN Ta strašidelná blbost...
VH: Dobře, ale čím to je, že je blbost tak hrozně přitažlivá, to jsme tedy všichni mnohem blbější než si myslíme?

LN Fascinující je primitivnost soutěžících, jejich hodnotové žebříčky zahrnují záležitosti první signální soustavy.
VH: Oni jsou k tomu ale těmi televizemi dohnáni. Mě strašně pobuřuje, že jim zakazují číst knihy a přitom mají k dispozici neomezené množství alkoholu, to znamená, že z nich předem dělají flamendry. Nesmějí mluvit o politice, takže jim nakonec nezbude než mluvit jen o sexu, televize je do toho tlačí. Dokážu pochopit někoho, kdo potřebuje hodně peněz a rozhodne se tam jít. Proč ale nesmí číst? Zřejmě proto, aby ho četba neodváděla od rostoucího vzteku, který dělá ten pořad atraktivní. Ti lidé se tam nesmějí zajímat o stav světa. Pouze o to, kdo jde komu na nervy a kdo chce s kým zalézt pod peřinu. A to vše kvůli zisku televize. Nejsem tím osobně rozhořčen. Jenom chladnokrevně konstatuji, že je to nemorální.

LN Jsme tedy úpadková společnost, když nás takové záležitosti vzrušují?
VH: Kdo my? To je stav celého euroamerického civilizačního okruhu, ty jiné okruhy mají ještě větší a jiná trápení. V civilizačním vývoji je cosi nebezpečného, varovného a člověk si klade otázku, zda musí dojít k několika katastrofám, aby se lidstvo vzpamatovalo, či co se musí stát - o tom existují knihovny analýz. Rozhodně bych neřekl, že ve sledování těchto pořadů na Primě a na Nově spočívá zrůdnost českého národa - to je celosvětový fenomén.

celý rozhovor: „Václav Havel: Vadí mi to příšerné dojímání“, LN 17. září 2005

Principy, meč a dobrý úmysl

Naprosto přesný popis toho, co umožnilo Margaret Thatcherové zvládnout svůj extrémně obtížný úkol podal ve čtvrtečních Hospodářských novinách Tomáš Ježek:

Lady Thatcherová je mimořádná a úžasná ve dvou věcech. Vždy přesně a neobyčejně ostře věděla, které jsou to ty pravé hodnoty, ona zlatá zrna, z nichž vyrůstá naše euroamerická civilizace. Včas a neomylně dokázala rozpoznat ty, kteří dávají do oběhu falešné mince, a tvrdě proti nim zaútočit. Věděla vždy jasně, co je dobro a co zlo, ale hlavně, že jde o život, když se dobro a zlo začnou relativizovat, když se začne provozovat to, čím se zejména mysl intelektuála vyznačuje, totiž nebýt nikde zakotvená a být dokonce pyšná na svoji nezaujatost….
… Svým způsobem je mnohem těžší neztratit ani z očí, ani z mysli ona zlatá zrna, která zanechala tradice a velké postavy minulosti … a samozřejmě její milovaný učitel F. A. Hayek – než tato zrna poprvé vyrýžovat. Kolik tisíc tun písku, žvástů a harampádí na ně totiž denně vyklápějí různí sociální inženýři, architekti nových světových pořádků, antiglobalisté, nenávistníci a řečníci na mezinárodních konferencích…
… Nebýt politických velikánů, jako je Margaret Thatcherová, ona zlatá zrna by sice ze světa nezmizela, byla by však zavalena horou hlušiny. A to je ta druhá věc, v níž je Margaret Thatcherová úžasná – dokáže ony pravé hodnoty vášnivě bránit a ubránit…
… Margaret Thatcherovou nevede totiž jen její skvělý instinkt. Je to též pracně a systematicky získaná znalost zejména historie a ekonomie. Vše podstatné má přečteno a prostudováno. Se všemi důležitými lidmi, s nimiž stálo za to mluvit, hovořila a vyslechla je…
… Margaret Thatcherové pomohly zdravý selský rozum a instinkt vyfiltrovat z úctyhodného množství textů a rozhovorů vždy jen to, co posilovalo její paradigma utvořené ze zlatých zrn. Měla tak vždy spolehlivé vodítko, když šlo o to, co se má zahodit do koše a co si ponechat.

celý text: Tomáš Ježek: „Thatcherová – instinkt a píle“, Hospodářské noviny, 13. října 2005

Zkrátka: jde „jen“ o to vybrat ty správné Principy a potom už je „jen“ nekompromisně („brutálně“, řekli by Jack Welch a profesor Souček :-) použít na aktuální problémy.
Simple but not easy.

Three Colors

I remember those strong feelings Blue, White and Red left me in after seeing them at Febiofest festival in January 1995. Unfortunately since those Kieślowski’s masterpieces are typical examples of what I call “iceberg movies” (it’s gorgeous but you feel there is still much more you don’t see (90% in iceberg case actually ;-), something that is more fascinating than you can even imagine), it was quite difficult those days to see it as many times as necessary to discover hidden parts and meanings. So the urge to do it was finally dissolved “owing to man's unique ability to be distracted from spiritual matters by everyday trivia.” :-)
However, ten years after we are fortunately living in globalized-1-Click-order-worldwide-delivery times so my Three Colors Trilogy landed at my desk one week after I decided to have it.
Actually, when we see great movies after several years again, we never see the same movie – we changed, the world changed in the meantime. But we do see outstanding movie again – because principles and values that are embodied in them are forever valid. And after you see it (with your finger at pause button) there it a time for analysis - and there comes another great tool we got since this film was made – instant access to dozens of great views at Three Colors.
Some of the best I found are below.

So if you’d like to see some perfect pictures of freedom, dealing with huge loss, reinventing yourself, (un)equality, friendship, betrayal, candor, help, fear, faith, hope – and love above them all, Three Colors is a great choice.

• Kieślowski's Three Colours Trilogy, by Paul Newall
• Kino Kieslowski: dissertations, articles, poetry
• Demystifying Three Colors: Blue, White, Red - Essay by Anthony Leong
• Kieslowski's "Three Colors", By Jonathan Kiefer, Salon.com

„Vždyť je to jasné, copak to nevidí?“

Mezi spisovateli se traduje jedno velice staré úsloví: „Problémy s formulací věty vždy vypovídají o neujasněném myšlení. Nikoli větu, ale myšlenku, která je jejím základem, je potřeba nejprve uspořádat a projasnit.“ Píšeme-li, usilujeme o komunikaci se sebou samými. Nejasná věta se vymyká naší schopnosti porozumět. Práce na formulaci věty, tj. na tom, co se obvykle považuje za komunikaci, nemůže problém vyřešit. Musíme nejdříve propracovat své vlastní pojmy, abychom byli schopni rozumět tomu, co se pokoušíme vyslovit – a teprve potom můžeme větu napsat.
Usilujeme-li o komunikaci a to prostřednictvím jakéhokoli média, naše první otázka musí znít: „Je tato komunikace směrována do rámce a rozsahu příjemcova vnímání? Dokáže ji přijmout?“
„Rozsah vnímání“ je fakticky fyziologické povahy a většinou (i když ne zcela) je dán fyzickými omezeními lidského těla. Když však hovoříme o komunikaci, nejdůležitější omezujícími faktory vnímání jsou obvykle spíše kulturní a emocionální než fyzické povahy. To, že fanatiky nelze přesvědčit racionálními argumenty, víme již celá tisíciletí.
Dnes již začínáme chápat, že nám nescházejí „argumenty“. Fanatikové nejsou schopni přijmout komunikaci, která míří mimo rámec jejich emocí. Aby to dokázali, museli by nejdříve změnit své emoce. Jinými slovy, nikdo není opravdu „v kontaktu se skutečností“, pokud tím míníme úplnou otevřenost vůči očividným důkazům a průkazným faktům. Rozdíl mezi duševním zdravím a paranoiou nespočívá ve schopnosti vnímat, ale ve schopnosti učit se, tj. ve schopnosti měnit své emoce na základě zkušenosti.

Zdroj: Peter F. Drucker: „Od informací ke komunikaci“, otištěno v "Fungující společnost", původně psáno jako příspěvek pro konferenci International Academy of Management, 1969)

Co k tomu říká Stephen Covey:

Každý z nás má sklon domnívat se, že je objektivní, že věci jsou takové, jaké je vidí. Není to však pravda. Nevidíme svět takový, jaký je, ale jakými jsme my, jak jsme podmíněni ho vidět. Když popisujeme slovy, co vidíme, ve skutečnosti popisujeme sebe, své vjemy, svá paradigmata. Jestliže jiní lidé s námi nesouhlasí, okamžitě si pomyslíme, že s nimi něco není v pořádku. Jak nám však dokázala demonstrace, upřímní lidé s jasnou hlavou vidí věci různě, protože každý se dívá před jedinečné brýle svých zkušeností.

Neznamená to však, že neexistují fakta. V naší demonstraci se dva jednotlivci, na počátku ovlivnění různými obrázky, dívali na třetí obrázek společně. Dívají se nyní na stejná fakta – na černé čáry a bílá místa – a oba si to uvědomují. Avšak interpretace těchto fakt představuje jejich předchozí zkušenosti a fakta oddělená od jejich interpretace nemají žádný význam.

Čím více si uvědomujeme svá základní paradigmata, mapy nebo domněnky a míru svého ovlivnění předchozími zkušenostmi, tím větší odpovědnost můžeme převzít za tato paradigmata, zkoumat je, ověřovat je na skutečnosti, naslouchat druhým a být otevření vůči jejich vjemům a tak získat širší obraz a mnohem objektivnější pohled.

Zdroj: Stephen R. Covey: "7 návyků vůdčích osobností pro úspěšný a harmonický život"

Investoři a úředníci

Pavel Kohout skvěle popisuje důsledky rozdílnosti získávání firemního kapitálu:

Američané jsou ochotni a schopni více riskovat a lépe odměňovat mimořádné výkony - včetně mimořádných výkonů v oblasti výzkumu a vývoje. Evropská firemní kultura je konzervativní, raději se spokojí s malým, ale zaručeným ziskem.
Nejde jen o myšlenkový postoj, ale hlavně o podnikové finance. Americké firmy jsou z mnohem větší části financovány primárními emisemi akcií. V Evropě převládá financování pomocí bankovních úvěrů. Například v Německu tvoří bankovní úvěry 83 % kapitálu, zatímco v USA jen 27 %. Podstatný rozdíl: když americká firma nedosáhne zisku, prostě nevyplatí dividendy. Akcionáři sice nemají radost, ale firma může přežít a posléze prosperovat. Když evropská firma nemá na splácení dluhu, buď zkrachuje, anebo se obrátí na stát (a zkrachuje o pár let později). Financování prostřednictvím akciových emisí znamená menší finanční riziko pro firmu - o to více pak lze riskovat v jiných oblastech, například v zavádění technických inovací na trh.
Německé firmy se stěží mohou financovat pomocí akciových emisí, protože jim v tom brání legislativa upravující řízení akciových společností. Spoléhání na bankovní úvěry vytváří úřednickou mentalitu. A právě ona pak v konečném důsledku vede nejen k ekonomické, ale také k intelektuální stagnaci.

celý článek: Pavel Kohout: „Konfucius náš vzor (Proč klesá kvalita evropských univerzit)“, Respekt, 2005/16

Kdybychom to dále rozvinuli: Investor, který financuje rozvoj podniku prostřednictvím nákupu akcií je vždy na výsledku 100% osobně zainteresovaný: zisk je teoreticky neomezeně vysoký, může ale také o všechno přijít. Důsledek: neustálý zájem o „svůj“ podnik, tlak na jeho výkonnost a ziskovost (úměrný velikosti vlastnického podílu).
O bankovním úvěru rozhoduje úředník: „mechanické“ posuzování žádosti: účetní výkonnost firmy, krytí majetkem, pojištění. Jeho osobní motivace je omezená – nesplacený úvěr na mzdě pozná (pokud je systém správně nastaven!), ale ne fatálně (pokud nespolupracuje na kriminálním jednání, samozřejmě). Jeho odměna je předem daná a shora omezená – splacením úvěru – pokud se však bude podniku bude dařit výrazně lépe, jeho odměna bude stále stejná. Úředník se s firmou setká třikrát: když firma žádá o úvěr, když ho splatí a případně když má problémy se splácením – to je ovšem ideální případ, v praxi půjde spíše o tři různé úředníky ;-)

Tragédie sociálního státu

Velký duchovní inspirátor britské teroristické scény se jmenuje šejk Omar Bakri Muhammad a pochází ze Sýrie. Na svých webovských stránkách hlásá: "Vedeme lid k džihádu". Nemá na mysli žádné duchovní sebezušlechťování. Útoky otevřeně schvaluje bez obav z postihu. "Vlajka islámského kalífátu bude jednou vlát nejen nad Downing Street 10, nýbrž nad celým světem," chvástá se. "Islámské hnutí má právo obětovat kohokoli," řekl Bakri v rozhovoru pro egyptský týdeník Roz al-Yussuf. "Islámské ženy a děti by neměly být cílem, s výjimkou situací, kdy je obtížné zvítězit bez jejich obětování."
Velká Británie vyplácí Bakrimu invalidní důchod ve výši 250 liber měsíčně, dalších 50 liber jako sociální podporu a bydlí v bytě s regulovaným nájemným. Od státu nedávno obdržel nový Ford Galaxy, aby byl více mobilní. Není tato podpora od nenáviděných nevěřících v rozporu s jeho posláním? "Islám mi dovoluje pobírat dávky, které systém nabízí. Mám na ně plný nárok. Je pro mě obtížné získat zaměstnání. Kromě toho, většina vedoucích členů islámského hnutí je rovněž na sociální podpoře," řekl Bakrí listu Daily Mirror.

celý článek: Pavel Kohout: Sociální stát si platí své teroristy

Nádherný příklad toho, v jakou tragickou karikaturu se proměnily systémy sociálních podpor: liberální západní státy dotují nejen ty, kteří na nich parazitují, ale i ty, kteří jsou pevně rozhodnuti (a ani to příliš neskrývají) tento systém zničit. Naše měkkost je jim k smíchu.
Řešení? Tvrdý, ale férový postup, ohleduplnost k těm, kteří hrají podle pravidel, ale i odvaha uskutečňovat nepopulární a obtížné kroky. How simple… but not easy.

Churchill, kmotr moderního managementu

Pro opravdové vychutnání si následující ukázky je myslím nutné uvést a zdůraznit následující:

• autorem je Peter F. Drucker, managerský guru of gurus. Jak sám autor uvádí v předmluvě ke knize „Fungující společnost“: „… management ovšem nebyl ani první, ani tou nejvýznamější oblastí mého vážného zájmu. K zájmu o management mě totiž přivedlo teprve studium problematiky společenství a společnosti“.
• ukázka je z předmluvy k novému vydání „The End of Economic Man“ z roku 1969, samotný TEoEM vyšel poprvé ve Velké Británii na konci roku 1938.
  

"Avšak,“ bude protestovat dnešní čtenář, „byl tu Churchill.“
Jistě, to, že se objevil Churchill jako vůdce v boji Evropy proti zlovolným silám totalitarismu, byla událost zásadního významu. Byla to, abych užil Churchillovy věty, „stěžej osudu“. Dnešní čtenář bude pravděpodobně Churchillův význam spíše podceňovat. Dokud se, po Dunkirku a pádu Francie, Churchill neujal role vůdce všech svobodných národů, Hitler postupoval se zdánlivou neomylností. Když se objevil Churchill, Hitler byl navždy „vyřízen“ a nikdy se mu již znovu nevrátil smysl pro přesné načasování, nevrátila se mu jeho záhadná schopnost předvídat každý, i ten nejmenší protivníkův krok. Z mazaného počtáře třicátých let se stal divoký a nekontrolovaný hazardér let čtyřicátých. Dnes, třicet let po těchto událostech, je opravdu nesnadné si uvědomit, že bez Churchilla by se Spojené státy snadno mohly smířit s nacistickým panstvím v Evropě a v dosud z větší části nedotčených koloniálních říších evropských velmocí. Skutečně dokonce ani Rusko by bývalo nemuselo odolat nacistickým vetřelcům, nebýt Churchilla, který o rok dříve zlomil čaromoc nacistů. Churchill poskytl přesně to, co Evropa potřebovala: morální autoritu, víru v hodnoty a přesvědčení o správnosti racionálního jednání.

Ale toto je pohled zpět. V knize The End of Economic Man se Churchill objevil a hovoří se v ní o něm s velkým respektem. Když dnes čtu, co jsem tehdy psal, mám opravdu podezření, zda jsem tehdy tajně nedoufal, že se Winston Churchill skutečně chopí vedoucí role. Nikdy jsem také nepodléhal kouzlu „náhražkových“ vůdců, jako byl maršál Pétain, k němuž velice mnoho dobře informovaných současníků – například dost velké množství lidí Rooseveltova okolí ve Washingtonu – vzhlíželo jako k osvoboditeli. Avšak v roce 1939 byl Churchill typickým člověkem, kterému již utekly všechny příležitosti: bezmocným starým mužem, jemuž se rychle blížila sedmdesátka; jasnozřivým prorokem, který své posluchače nudí, přestože (nebo snad protože) jeho řečnický projev je tolik naplněn vášní; člověkem, jenž v úřadě dvakrát neuspěl a prokázal, že na něj nestačí, přestože jeho působení v opozici bylo velkolepé…
… Churchillův nástup v roce 1940, déle než rok po prvním vydání této knihy, byl znovupotvrzením základních morálních a politických hodnot, za něž jsem se knihou The End of Economic Man modlil a v něž jsem doufal. Ale jediné, co mohl člověk v roce 1939 dělat, bylo modlit se a doufat. Realitou byla absence vůdčích osobností, absence přesvědčivosti, absence mužů hájících hodnoty a princip.

zdroj: Peter F. Drucker: „Fungující společnost“, Management Press 2004
podtitul „Vybrané eseje o společenství, společnosti a společenském systému“
kapitola „Návrat běsů, předmluva k novému vydání knihy The End of Economic Man, 1969“, str. 49

Zevnitř ven

... zatímco Masaryk prý doslova prahnul po kritice své práce a názorů, Beneš byl pravý opak – výhrady nesnesl...

Respekt 2005/26, recenze knihy Ivana Medka "Děkuji, mám se výborně"

... Hodnoty musí být možné revidovat.
Důvěryhodní vedoucí pracovníci svými hodnotami nejen žijí, ale také je zdůvodňují. Vystavují se všeobecné kontrole. Jsou ochotni a schopni o nich komunikovat – i je zpochybňovat nebo popř. revidovat. Znamená to především neustále nanovo odhadovat následky, jež by tyto hodnoty pro druhé a pro vlastní budoucnost mohly mít, a pakliže pro jejich existenci už není pádný důvod, revidovat je.
Fundamentalistický fanatik – spíše vzácný typ manažéra – nebude chtít tuto podmínku důvěryhodnosti splnit. Jeho činy jsou sice v souladu s jeho slovy, ale není téměř vůbec ochoten svůj výběr hodnot zdůvodnit, nebo dokonce revidovat. Své přesvědčení by nejraději vyhlásil pro ostatní za všeobecnou normu jednání, a to i za cenu násilí.

Reinhard K.Sprenger: Princip zodpovědnosti, str. 246

AIDA

Výborná reklama.

• přesně vyselektuje cílovou skupinu: Pouze programátor je schopen sdělení dekódovat, pro ostatní je nesmyslné, tudíž nezajímavé.
  
• výborná volba média: Uvážíme-li, že cílem jsou převážně mladí studenti VŠ, resp. čerství absolventi... který student necestuje tramvají?
  
• každý programátor miluje řešení technických problémů (a nenávidí psaní dokumentace :-) - a Qbizm tohle slibuje už od počátku
• obsahuje všechny fáze klasických komunikačních modelů, např. AIDA (Attention - Interest - Desire - Action). Action: "Vyřeš problém a podívej se na náš web, jak jsi uspěl!... a tam ti odpovíme na další otázky... například "Ten job se mi líbí, ale nejsem z Brna a bydleni je tu drahý... pomůžete mi s tím?"

Jak ovládnout SMB snadno, rychle, levně?

• Není česká IT firma, která by nemluvila o SME jako o důležitém cílovém segmentu...
• A (téměř) není česká IT firma, která by tento segment dovedla skutečně oslovit
• Problém: IT byznys nerozumí problematice SME a nehodlá se zbytečně namáhat

zdroj: Petr Koubský: " Deset chyb, které v roce 2002 neotřásly (ač měly) českým IT"

... a přitom to je tak snadné: koupit celé SMB! :-)

BTW : Gl hf gg

HacToR se ptá:
Co delas pri ud mirroru kdyz protivnik jede CL+spiders?Mne se to zdá strasne imba proti ghulum!Skousel jsem snad vsechno tak doufam ze mi poradis! BTW : Gl hf gg !!!!!!!

ACT!Giacomo odpovídá:
nejlepsi je dk/dl/lich ghuls gargs .... hit-run na base s ghulama a creepjacks

zdroj: AMD Cyber Team - Tým odpovídá

A akým jazykom jste to terazky hovorili, Kefalín? :-)

Doporučená četba:
Alvin Toffler: "Šok z budoucnosti" (angl.)
zejména Chapter 17: Coping with tomorrow – enclaves of the future
- recenze např. zde

Vědět, kdy přestat

Pobavilo mě to poprvé, a pobaví mě to pokaždé znovu když tam přijdu: ten nepoměr mezi velikostí budov VŠE …



… a Domu odborových svazů.



Symbolický obraz toho, jak se zprvu dobré úmysly mohou zvrhnout ve svou naprostou parodii. Není bez zajímavosti, že právě Churchill byl v dobách svého prvního ministerského postu v letech 1908 až 1910 spoluatorem významných socialních reforem (např. podpory v nezaměstnanosti). S poválečnými socialistickými experimenty však už chtěl mít pramálo společného – a tak dostali příležitost jiní.



Pověst praví, že jednoho dne „bulldog“ seskočí ze soklu…



… už je nakročen! :-), pozvedne hůl a dá se znovu do práce s vervou sobě vlastní...



… anebo to budeme muset udělat sami? :-)

„Sire, nemohu najít klíče od vašeho Bentley…"

„A jak ta věcička vypadá, Jean?“
„ … taková menší, s nápisem FAB“
… pravda nápis FAB na nich asi nebude… ale bylo by to pěkné :-)

Česká firma FAB z Rychnova nad Kněžnou bude dodávat klíče a vložky zámků pro luxusní vozy Bentley. Roční kontrakt v hodnotě 20 milionů korun je pro FAB jistě prestižní záležitostí. Podle ředitele rychnovské firmy Vladimíra Bayera má automobilka speciální požadavky, jak má sklopný klíč k modelům Continental (GT a Flying Spur) vypadat.
Klíč musí ladit s interiérem, kde převažuje kov, dřevo a kůže. Logo na klíči je údajně vyrobeno technologií podobnou výrobě bižuterie. FAB, který je součástí švédské zámkařské společnosti Assa Abloy, dodává klíče a vložky zámků také automobilce Škoda Auto, Volkswagen, Seat a Ford.

celý článek: „Bentley Continental s českými zámky FAB“, server Auto.cz

Až u takovýchto zpráv si vždy uvědomíme, jaký obrovský pokrok jsme za těch 15 let udělali. České firmy přestaly být dodavateli podřadného zboží za nejnižší ceny („Proč má Skoda vyhřívané zadní sklo? – Aby tě při tlačení nezábly ruce! :-)“ a staly se rovnocenými partnery schopnými plnit nejnáročnější přání zákazníků i svých často zahraničních vlastníků. Svět ovšem nečeká, otevírají se nové pracovní trhy s levnější a neméně kvalifikovanou pracovní silou, která je „hungry for improvement“ více, než si dokážeme představit…

Tough is not enough... but smart is not enough either

... Často dostávám stejnou otázku: Která psychologická charakteristika je pro manažera nejdůležitější? Odpověď je jednodušší, než by se na první pohled zdálo, vyplývá totiž ze základních činností manažera. Manažer v podstatě "jen" řídí lidi a řeší problémy. Pro řízení je nejdůležitějším předpokladem dominance, pro řešení problémů je klíčová inteligence.
Inteligentní manažer bez dominance je zoufalec, který na pokraji vysílení pracuje za svůj tým a na poradách se nechává "válcovat" kolegy. Dominantní manažer s nedostatečnou inteligencí je pohroma pro celou organizaci, protože své lidi "rázně vede" od neúspěchu k neúspěchu...

Stephen Covey při popisu "komponent" zralosti, tedy odvahy a ohleduplnosti říká jinými slovy totéž.

zdroj: Tomáš Vašák: "Vysoká inteligence nemusí k úspěchu stačit", HN, duben 2005