pondělí 16. května 2005

Tough is not enough... but smart is not enough either

... Často dostávám stejnou otázku: Která psychologická charakteristika je pro manažera nejdůležitější? Odpověď je jednodušší, než by se na první pohled zdálo, vyplývá totiž ze základních činností manažera. Manažer v podstatě "jen" řídí lidi a řeší problémy. Pro řízení je nejdůležitějším předpokladem dominance, pro řešení problémů je klíčová inteligence.
Inteligentní manažer bez dominance je zoufalec, který na pokraji vysílení pracuje za svůj tým a na poradách se nechává "válcovat" kolegy. Dominantní manažer s nedostatečnou inteligencí je pohroma pro celou organizaci, protože své lidi "rázně vede" od neúspěchu k neúspěchu...
Stephen Covey při popisu "komponent" zralosti, tedy odvahy a ohleduplnosti říká jinými slovy totéž.

zdroj: Tomáš Vašák: "Vysoká inteligence nemusí k úspěchu stačit", HN, duben 2005


neděle 15. května 2005

Lípa: Fundamentalismus, extremismus, terorismus

... Definici fundamentalismu můžeme podle názoru diskutujících vymezit jako nekritickou víru ve fundamenty, která je expanzivně a agresivně rozšiřována. Základní charakteristikou fundamentalismu je pak nezpochybnitelné přesvědčení, netolerance a nesmiřitelnost. Na druhou stranu všichni máme fundamenty, se kterými se ztotožňujeme. Nebezpečím fundamentalismu je fakt, že postrádá kritické myšlení a je nepřístupné okolním informacím. Existují však i fundamentalisté s kritickým myšlením. Hranice definice fundamentalismu je v hranici tolerance. Fundamentalismus je přesvědčení, které není přístupné dialogu. Střet nastává v okamžiku, kdy fundamentalismus položí své hodnoty za univerzální. Většina fundamentalistů se chová a jedná na základě daných pravidel, o kterých nepřemýšlí a nepochybuje...

Základem terorismu je extremismus, základem extremismu je fundamentalismus. Fundamentalismus je nutnou nikoliv postačující podmínkou extremismu a extremismus je nutnou nikoliv postačující podmínkou terorismu. Dle názor účastníků Lípy musíme si také uvědomit naprostou odlišnou mentalitu islámského světa, které je v západních demokraciích neinterpretovatelná. Shoda nastala nad konstatováním, že hlavním důvodem útoku na USA byla snaha otřást západními fundamenty, které se začaly stávat přitažlivými i pro islámský svět. Současně se vyskytl i názor, že fundamentalismus a extremismus produkujeme my sami svojí umírněností. Tlak změn pak některé skupiny vytlačuje do pozice, kdy nejsou schopni být flexibilní a umírnění. Dnešní stále liberálnější společnost s rostoucími svobodami jednotlivce vyžaduje od svých členů jistou vnitřní morálku, která ovšem u nás kvůli historickým souvislostem chybí. O celé postkomunistické společnosti se dá říci, že stále obtížně hledá svou identitu stejně jako její výše zmíněná mládež. Nemělo by docházet k překračování hranice mezi svobodou a svévolností a proto je třeba nějakým způsobem do svobod zasahovat.
Jeden z účastníků zmínil holandský model řešení kompromisu mezi bezpečím a svobodou. Tento systém je založen na dvou velmi radikálních přístupech. Dokud se člověk chová podle všech pravidel, nezasahuje do jeho svobod nikdo a nijak, ale v okamžiku jejich porušení nastupuje o to tvrdší odjímání svobod všeho druhu. K použití podobného systému u nás zaznělo mnoho námitek. Česká společnost nemá za sebou takovou demokratickou tradici jako Nizozemí. Je pro ni vhodnější spíše systém trvalého mírnějšího zasahování do osobních svobod a ne takové spoléhání na jednotlivce a jeho morálku v souvislosti s tím co bylo řečeno již dříve.

Zdroj: Zápis z 11. setkání Lípa
Zápisy z minulých setkání včetně referátů

úterý 10. května 2005

There's no such thing as a free... lunch :-)







Posted by Hello

Vnitřní a vnější korekce

Díky synergii Petra Koubského a Googlu :-) jsem loni narazil na malý poklad: zápisy ze setkání sdružení Lípa. Konečně jsem se teď pustil do pročítání, dle očekávání jde většinou o materiály velmi zajímavé, přestože už dnes samozřejmě mající často víc historický význam (Lípa funguje od roku 1996).

Porážkou neostalinského socialismu ztratil kapitalismus důležitý korektiv, který účinně působil zejména po druhé světové válce. Jak nedávno konstatoval Petr Robejšek z Mezinárodního politologického ústavu v Hamburku : „Dynamika maximalizace zisku, kterou dříve držel na uzdě výjimečný stav soupeření systémů, se nyní nezadržitelně prosazuje a obrací se proti kapitalismu samotnému tím, že ve svých důsledcích ohrožuje jeho další existenci.“ Navíc postupující globalizace světového hospodářství vytváří prostor pro levicový a pravicový extrémismus.

celý text: Doc. PhDr. Vladimír Nálevka, CSc: „Konec dějin?“
- příspěvek k 11. setkání sdružení Lípa (Mariánské lázně 30.11.-2.12.2001) k tématu „Fundamentalismus a extremismus“

V době, kdy se konalo toto setkání Lípy, tedy necelé 3 měsíce po šoku ze zničení Dvojčat, už bylo zřejmé, že novým korektivem pro začátek 21. století by mohl být radikální islám (západ vs. islám viz. zde). S odstupem se dá říci, že zřejmě nepůjde o korektiv tak silný jako byl komunismus, že vůči „brutálnímu“ globalizačnímu tlaku světových, zejména amerických korporací, bude působit několik korektorů menších – náboženské systémy a sekty, občanská společnost, ekologické organizace. Věřme, že půjde spíše o korekce časté a drobné (řekněme jakési „kaizen inovace“ :-), než podobně zásadní otřesy jako bylo 11. září. Doufejme také, že významu nabydou také korektory vnitřní, a wicked managerům z WorldComu a Enronu bude dopřán zasloužený „prostor pro meditaci“ ve federálních nápravných zařízeních. Protože, řečeno s Františkem Koukolíkem, „Pocit, že s námi někdo jedná s nedostatečnou úctou, je pravděpodobně nejčastější příčina hněvu.“ Věta Bernieho Ebberse: „Já učetnictví nerozumím, na to jsem měl finanční odborníky, o žádných finančních machinacích nevím“ dokáže běžného člověka rozruřit doběla – a důsledky iracionálního jednání jsou pak zřejmé. To, že tento běžný člověk často jen hledá obětního beránka za své vlastní strašáky ve skříni je ve výsledku nepodstatné.

viz. mrazivý „f-word monologue“ Edwarda Nortona v 25. hodině (select the white space bellow if you are over 18 only)
"Fuck the Wall Street brokers.
Self-styled masters of the universe.
Michael Douglas-Gordon Gekko wannabe motherfuckers
figuring out new ways to rob hardworking people blind.
Send those Enron assholes to jail for fucking life.
You think Bush and Cheney didn't know about that shit?
Give me a fucking break.
Tyco, ImClone, Adelphia, Worldcom…"

sobota 7. května 2005

Hodnoty a principy

Karek Hvížďala: „Hitler má před sebou dlouhou kariéru“, Respekt 18/2005
„Hitler je ztělesněním zla, samozřejmě ne tím jediným. Ale lidé potřebují figuru, kterou si umějí představit, aby si neštěstí, které je stíhá, uměli zařadit. Hitler převzal v sekularizovaném světě tuto roli. Co lidé považují za odporné, hnusné, nelidské, zavrženíhodné, projektují do postavy Hitlera … Proto má Hitler před sebou ještě dlouhou kariéru,“ říká historik a vydavatel Joachim Fest v knize Současnost minulosti.

Má ji ovšem před sebou i z jiného důvodu: coby génius zla bude vždy silně působit na lidi, jejichž hodnoty nejsou založeny na správných principech.
… cely život se (Fest) pokoušel porozumět, jak se nacionální socialismus mohl zrodit a jaké má vlastně kořeny. V knize se nakonec přiznává, že odpověď nikdy nenašel. Přesto v závěru rozhovoru nabízí alespoň náznak vysvětlení, když říká, že klíč k uchopení moci nacistů měli v rukou lidé, jako byl třeba Albert Speer. Vzdělaný, solidní a ambiciózní architekt, který nikdy neměl pocit viny, protože vůbec nevěděl, co vina je. V takových lidech bez hodnot a skrupulí spatřuje Fest největší nebezpečí pro každou společnost.

Lidé jako Speer se „neptají“ jestli ten, kdo jim dává možnost realizovat jejich cíle drží svoji moc legitimně, jejich úvaha končí u legálnosti („Projde mi to?“) (rozdíl legitimita vs. legalita např. zde). Albert Speer ovšem hodnoty samozřejmě měl: chtěl budovat skvělé, krásné stavby, které budou oslavou lidského ducha. Bohužel vše bylo v protikladu k základním principům: zejména k principu liských práv, na nichž jsou založeny moderní demokracie. (viz. Deklarace nezávislosti USA: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí.")

O rozdílu mezi hodnotami a principy píše nejlépe Covey:

Zatímco praktické postupy jsou situačně specifické, principy jsou hluboké základní pravdy, které mají univerzální platnost. Platí stejně pro jednotlivce, manžele, rodiny jako pro soukromé a veřejné organizace jakéhokoliv druhu. Jsou-li tyto pravdy osvojeny jako návyky, dávají lidem schopnost vytvářet mnoho rozmanitých praktických postupů pro řešení různých situací. Principy nejsou hodnoty. Banda zlodějů se může dělit o hodnoty, přitom však narušují základní principy, o kterých hovoříme. Principy jsou území, hodnoty jsou mapy. Ctíme-li správné principy, máme pravdu – tj. znalost věcí, jaké jsou.

Principy jsou vodítka pro chování lidí, která mají trvalou, neměnnou hodnotu. Jsou fundamentální. Jsou nesporné, protože nepotřebují důkazy. Jeden ze způsobů, jak rychle pochopit nesporný charakter principů, je představit si absurdnost žít úspěšný a spokojený život založený na opaku principů. Pochybuji, že by někdo mohl vážně považovat nepoctivost, klam, podlost, příživnictví, lhostejnost nebo degeneraci za solidní základ trvalého štěstí a úspěchu. Je možné se přít o to, jak tyto principy definovat, jak se projevují nebo jak si je lze osvojit. Zdá se však, že víra v jejich existenci je vrozená.

Čím více jsou naše mapy neboli paradigmata v souladu s těmito principy neboli přírodními zákony, tím budou přesnější a funkčnější. Správné mapy budou mít nekonečně větší vliv na naši vlastní výkonnost a účinnost našich vztahů s jinými lidmi než sebevětší snaha o změnu našich postojů a chování.

neděle 1. května 2005

WSC: learning to fly

Martin Gilbert: Churchill – Život
strana 241, rok 1912 - 35 let

… Na začátku roku 1913 požádal Churchill poté, co doplul na jachtě Enchantress na základnu námořní pěchoty v Eastchurchi na ostrově Sheppey, mladé námořní piloty, kteří tam sloužili, aby ho naučili létat. Byla to nebezpečná věc. V roce 1912 připadalo na každých pět tisíc letů jedno úmrtí. Bylo rovněž neobvyklé, aby nějaký civilista létal, nebo aby se do létání pustil člověk, jemuž bylo přes pětatřicet let…

… Piloti žasli a zároveň je vzrušovalo, že se první lord Admirality chce naučit jejich nebezpečnému řemeslu. Jeho nadšení na ně působilo jako osvěžující prostředek. Jeden z letců. Ivon Courtney, po letech vzpomínal, že mu Churchill před prvním společným letem řekl: „Jsme ve Stephensonově věku létání. Teď jsou naše stroje křehké. Jednoho dne však budou odolné a stanou se přínosem pro naši zemi.“

Jedna ze základních vlastností leaderů: pouštět se do věci, které ještě ostatní nevidí, osobní angažovaností jim pomoci do života.

BTW: Za 3 roky vymyslí Churchill tank ;-)

Dilbert a propisovačky

Důkaz, že problémy financování zdravotnictví jsou naprosto univerzální :-)



doc: "Jste zdravý, ale napíšu vám něco proti toxínům"
"Dealerka od té farmaceutické firmy je fakt kus a navíc mi slibila oběd, když toho prodám hodně."
Dil: "A bude to mít nějaký vedlejší účinky?"
doc: "Přijde na to, co si dám."